Jak jsme se naučily řešit konfliktní situace

Pokud si někdo myslí, že by byla knihovnice snadná oběť násilného přepadení, tak se šeredně plete. Každá knihovnice je totiž ve své práci doslova obklopena vražednými zbraněmi – knihami. Ještě donedávna byly knihy pouze na čtení, ale od kurzu Řešení konfliktních situací a sebeobrana pro knihovníky / knihovniceod firmy SORUDO, kterým prošli všichniknihovníci ve službách, se vše změnilo. Mnohem cennější jsou nyní knihy s vazbou v pevných deskách – těmi se totiž dá útočníkovi pohodlně zlomit i nos.

Na počátku školení jsme všechny svorně doufaly, že se ponese v teoretické rovině. Opak byl pravdou. Už při první zkoušce našich reakcí nám běhal mráz po zádech – to když jsme měly simulovat chůzi po ulici s podezřelým živlem v zádech. Výsledek byl u každé z nás víceméně stejný – špatný.

Pan instruktor nás však ve stavu zoufalství nad vlastní bezbranností nenechal dlouho a již za okamžik se sálem ozýval nervy drásající řev. Mimochodem, věděli jste, že až polovinu násilníků zažene neohrožený křik vyhlédnuté oběti? Prostě si řekne: čekal jsem, že to bude hračka a ouha, ono to zlobí… jdu si najít něco snadnějšího.

My ale nezůstaly jen u křiku. Někdy je potřeba oprášit i staré dobré fyzické násilí. Pro některé z nás to byla skutečně první životní příležitost někomu nafackovat a popravdě, moje knihovnická mírumilovná duše se vzpírala, jak to šlo. Nakonec jsem se ale rozhodla, že „živou mě nedostanou“ a jala se spolu s ostatními zpolíčkovat instruktora, který za nic nemohl. Jedinou útěchou byl fakt, že měl polstrovanou helmu, tudíž si našich snah možná ani nevšiml.

Ačkoli jsme šly na workshop se strachem, odcházely jsme natěšené, kdy už nás konečně někdo doopravdy přepadne, abychom mu mohly zlomit ohryzek… přeháním. Jisté však je, že přínos tohoto školení pocítila každá z nás a kdo ví, možná bychom ve vypjaté situaci přece jen alespoň NĚCO zvládly.

Zlodějská násilnická sebranko – dejte si na nás pozor!

Mgr. Helena Valtrová, Krajská knihovna Vysočiny

Autor: Valtrová, Helena