Svým příspěvkem se zamýšlím nad tolik diskutovanou budoucností knihoven. Název příspěvku jsem si vypůjčila z finské strategie. Knihovny prochází proměnou, ale neměly by zapomínat na svou podstatu. Veřejné knihovny byly, jsou a budou odborníkem na krásnou literaturu.
Právě tak, jako změnil přístup k vědomostem knihtisk, proměnily informační a komunikační technologie zásadním způsobem knihovny. Média, která uskladňujeme, prošla zásadní proměnou. Knihovna není funkční skladiště, ale především kulturní symbol. Knihovna je hluboký společenský ideál.
Společenská úloha knihoven je formování identity, komunity a národnosti
I kdyby knihy nebyly, knihovny by existovaly dál, protože lidem při získávání vědomostí umožňují setkávání. Knihovna je ve své podstatě místem pro lidi, nikoli pro knihy. Počítač, internet a média nejsou „cílem“ knihoven, ale prostředkem ustavujícím společenský kontakt. Knihovny nejsou těmito změnami vyřazeny ze hry, ale začínají plnit jinou úlohu.
Veřejná knihovna představuje hodnotu čtení a učení
Knihovník lidem zprostředkovává knihy, aby z nich měli krásné zážitky. Jsou knihovníci, kteří toto „zprostředkování“ umí dělat s velkou znalostí a šarmem pro absolutní spokojenost čtenářů. Knihovníci odhodlaní pracovat s krásnou literaturou a dokonce to považují za jeden ze základních smyslů knihovnictví. Oni totiž věří, že pro lidi je duševní krásno stejně důležité jako informace aj. věci. Bohužel dnes se klade v knihovnách větší důraz na umění pracovat s výpočetní technikou. Kolik peněz a času v posledních letech věnovaly knihovny na školení knihovníků pro práci s ICT? Kolik peněz a času věnovaly knihovny tomu, aby si knihovníci lépe osvojili práci s krásnou literaturou? Nastal čas, kdy jsme pochopili, že počítače jsou jen pracovním nástrojem, který nejen nám knihovníkům, ale především uživatelům ulehčuje přístup k informačním zdrojům, díky počítačům máme lepší přehled o výpůjčkách a uživatelé o fondu nejen dané knihovny, ale všech knihoven. Překonali jsme obtíže spojené s automatizací knihoven a domnívám se, že nastal čas, abychom se vrátili ke kořenům knihovnictví a knihoven. Myslí si to i řada zemí, které práci s krásnou literaturou a četbou uvedly do svých strategických plánů. Umění pracovat s krásnou literaturou je potřeba prohlubovat a rozvíjet. Je to jedna z hlavních předností knihoven. Neexistuje jiná organizace, která by měla díky systematicky budovaným fondům, takto ucelený přehled. Co víc, knihovny tuto krásnou literaturu vlastní a dále s ní smysluplně pracují. Věnují se svým čtenářům nejen individuálně, ale kolektivně na ně působí řadou svých čtenářských aktivit.
Finsko ve své strategii nazývá knihovny přenašečem obsahů, vzdělání, kultury atd. Tvrdí, že veřejné knihovny jsou jedinou organizací, jež je odborníkem na krásnou literaturu. Knihovny musí podporovat gramotnost a inspiraci pro četbu. Německo tvrdí, že knihovna je základnou pro znalostní společnost budoucnosti a místem literatury, kde se pečuje o tradici a budoucnost knihy a literatury. Velká Británie pracuje na strategii čtení „Společnost pro četbu“, „Vyzvání k letnímu čtení“ atd. Ve Velké Británii si uvědomují, že knihovny jedinečným způsobem přispívají k utváření národa, který čte.
http://www.citarny.cz
Pokud chceme rozvíjet čtenářství, musíme především nakupovat nové knihy (kvalitní četbu), propagovat literaturu všemi prostředky, organizovat kulturní akce na podporu a rozvíjení čtenářství. Jako nutná se ukazuje spolupráce knihovny s rodinou a školou. Nejen nakupovat a propagovat kvalitní knihy, ale také zajistit dostupnost knižních novinek. Lépe prezentovat svou nabídku včetně nových knih. Kolik knihoven propaguje literaturu na svých webových stránkách (jinak, než jen vystaveným OPAC), nástěnkách, dokážeme knihy nabízet svým uživatelům, poradit? Půjčovat knihy dokáže každý. Knihovník by měl být tím, kdo má přehled o české i světové literatuře a orientuje se v nových knihách. Je sečtělý, umí poradit, má solidní všeobecné vzdělání. Veřejná knihovna je zónou kulturního dědictví, kterou sdílí se všemi lidmi daného společenství. Veřejná knihovna je prostorem pro všechny. Je místem, kde se potkávají všechny generace. Měla by být především místem pro čtení. Čítárny, které v poslední době ustupují počítačům, by měly znovu rozkvést. Měly by se stát neodolatelným místem ke čtení. Celá řada akcí ukázala, že společné čtení nahlas má své jedinečné kouzlo. Nedá se ničím nahradit, sdílený poslech je intenzivnější a přináší hlubší estetický prožitek.
Veřejné knihovny průvodkyněmi světem krásné literatury
Současná česká literatura není jen Arnošt Lustig, Bohumil Hrabal, Milan Kundera, Pavel Kohout, Vladimír Páral, Josef Škvorecký, Michal Viewegh ad. Ze světové Umberto Eco, Vl. Nabokov, John Irving, William Styron ad. Nabídka je tisíckrát větší. Knihovníci by ji měli znát, měli by se snažit nakupovat kvalitní knihy pro své čtenáře. Umět se orientovat v záplavě knih, i když zrovna nejsou ve funkci akvizitérů. Pravidelně se školit, co kde vyšlo, v jaké kvalitě, s jakým obsahem, aby dokázali odborně poradit svým klientům.
Na rozdíl od ČR v Německu žádná kniha nezapadne
V Německu provozuje literární kritiku hodně lidí a také je hodně čtena. V Německu žádná kniha nezapadne. V knihkupectví si můžete jakoukoli knihu kdykoli doobjednat. Navíc se většina knih opravdu recenzuje a nejsou to jen opsané záložky z knih. (Jacobsenová, M.)
Čtenář nemá chuť probírat se tunami kritik, recenzí a referátů, dá spíše na doporučení … Knihovníci by měli sledovat kritiky, rozbory, recenze a především číst nové knihy.Vzdělávat se v otázkách současné české i světové literatury. Knihovna by měla představovat i méně známe autory, literaturu a poezii. Propagovat krásnou literaturu a čtení. Většina lidí dá spíše na doporučení známých, přátel a knihovníků, proto by si měl knihovník osvojit roli tzv. hledače „pokladů“ (knižních).
Knihovník by měl být sečtělý a měl by mít přehled…
Od pol. 90. let minulého století začala vznikat řada menších, často regionálních časopisů, které reagovaly na aktuální tuzemské literární trendy a dávaly prostor i nezavedeným autorům. Knihovníci by měli číst celorepublikové literární časopisy: Tvar, Host, Literární noviny a odborné časopisy: Naše řeč, Slovo a slovesnost, Česká literatura, Český jazyk a literatura atd. Bulletin Obce spisovatelů Dokořán, Knižní novinky, Labyrint Revue, Ladění – dětská literatura, Psí víno – časopis pro současnou poezii. Sledovat přílohy např. Lidových novin, pořady ČT1, ČT2: Svět knihy, literární soutěže apod. Navštěvovat knižní veletrhy. Sledovat literární ocenění. Studium odborné literatury, návštěvy kurzů, seminářů, konferencí zaměřených na literární vzdělávání, na podporu a rozvoj čtenářství mohou výrazně knihovníkům pomoci v práci s krásnou literaturou. Nevyjímaje portály na internetu: www.czlit.cz, www.citanka.cz, www.ceskaliteratura.cz, www.franzkafka.cz, www.literatura.kvalitne.cz, www.cuni.cz/cte, http://www.iliteratura.cz/ atd.
Březen měsíc knihy
Většina knihovníků veřejných knihoven by ráda oživila (některé už oživily) heslo Březen měsíc knihy. Heslo pochází sice z totalitních časů, ale to účelu neškodí. Nejen v tomto měsíci by se knihovny mohly věnovat autogramiádám, křtům nových knih, autorským čtením, čtením nonstop, čtením na ulici, čtením na pokračování, prostě čtení nahlas, propagaci regionálního fondu a autorů, výstavám nových knih, doporučující bibliografii, bibliografickým plakátům atd. Knihovny by měly podporovat vznik nových míst ke čtení, čítáren, letních čítáren – sdíleného prostoru pro společné čtení…. Jistě stojí za zmínku, že regionální fond je v knihovnách skutečným klenotem dané komunity. Jeho digitalizace (děl, které nespadají pod ochranu autorských práv, případně se autorská práva dají zajistit) by byla skvělým počinem pro uživatele knihoven. Regionální fond by se tak zpřístupnil nejen lidem dané komunity, ale těšit z něj by se mohl kdokoliv. Vidím to jako úžasnou možnost propagace daného regionu. Také zakládání čtenářských kroužků, klubů náročných čtenářů má v knihovnách své nezastupitelné místo.
Projekty zaměřené na společné čtení:
Namátkou vybírám např. „Jičín město pohádky“, „Pojďte, budeme si číst“, „Rosteme s knihou“, „Knihomolické čtení“-přibližuje knihy, autory a čtení jako takové čtenářům Regionální knihovny v Karviné, „Celé Česko čte dětem“, akce „Velké říjnové společné čtení – čtení nonstop“, Týden hlasitého čtení v oravské knihovně“ atd.
„Čtenář potřebuje prostor stejně jako knihy a právě dialog mezi čítárnou a úložištěm tištěného nebo elektronického materiálu je tím, co zakládá dobrou knihovnu.“ (EDWARDS, B. ; FISHER, B.)
Volné výběry by měly nabízet dostatek míst ke čtení, různá zákoutí, kde je pohodlné křeslo, které přímo láká k posezení a čtení. Vhodné osvětlení a vůbec estetické prostředí pozitivně ovlivňuje pobyt čtenářů v knihovně.
Letní čítárna
Společné čtení nahlas
„Velké říjnové společné čtení – čtení nonstop“
Fotografie z archivu Knihovny Matěje Josefa Sychry ve Žďáře nad Sázavou (www.knihzdar.cz).
Závěrem
Asi nikdo neznáme budoucnost knihoven. Pokud se vydáme ve veřejných knihovnách směrem k aktivní práci s krásnou literaturou, věřím, že uděláme krok správným směrem. Nesmíme ovšem zapomínat, že zprostředkování krásné literatury, rozvoj čtenářství a podpora četby jsou jen jednou z funkcí knihoven. Vedle klasické knihy existují také jiné informační zdroje, které si rozhodně zaslouží pozornost knihovníků.
Odkaz na informační zdroje
EDWARDS, B. ; FISHER, B. Knihovny a studijní centra. Havlíčkův Brod : Krajská knihovna Vysočiny, 2006.
FOBEROVÁ, L. Jakým směrem se podle Vás mají knihovny dát, aby došly k cíli a nezabloudily? - rozhovor s PhDr. Vítem Richterem . Knihovnický Zpravodaj Vysočina. [online]. Roč.6, č. 2 (2006) [cit. 2006-12-11]. Dostupný na World Wide Web: < http://kzv.kkvysociny.cz/Default.aspx?id=747>.
JAREŠ, M. Úplně adekvátně překládat poezii nejde. Rozhovor s Michaelou Jacobsenovou. Tvar. č. 2 (2007), s. 1, 4-5. ISSN 0862-657 X.
KOLIVOŠKO, Š. O čítaní. Knižnica. Roč. 6, č. 7 (2005). s. 60. ISSN 1335-7026.
„Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2004-2010.“
Dostupná na WWW: < http://www.mzk.cz/region/koncepce_2006-2010.pdf >.
Strategie pro evropské knihovny. Praha: SKIP, 2006.
Mgr. Foberová, Libuše, Ústav bohemistiky a knihovnictví, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita v Opavě
Příspěvek byl prezentován na knihovnické konferenci „Kniha v 21. století“ v Opavě dne 7.- 8. února 2007.